Co je to vlastně Paddock Paradise a k čemu je to dobré?

Paddock Paradise vymyslel na základě pozorování divokých koní bývalý kovář Jamie Jackson. Je to vytváření systému cest, kterým se snaží domestikovaným koním, co nejvíce přiblížit jejich přirozené prostředí a díky tomu eliminovat stres, vznikající z nesprávného ustájení.

Koně (dle pozorování) v přírodě za den nachodí 5 - 30 km, mají stálé cesty (tracky), po kterých se pohybují za určitými podněty. Nejvíce putují za
potravou (kterou tvoří převážně stepní nebo horské traviny, v některých obdobích i výhonky keřů a stromů), podle potřeby vyhledávají místa, kde se vyskytují různé minerální látky, bylinky, prachové lázně (z důvodu čištění srsti a ochrany proti hmyzu). Seno (kterým se v PP nejčastěji krmí), by
mělo být z úrovně země, rozmístěno po malých kupičkách na cesty po celém PP, čímž koně motivujeme k chůzi a dopřáváme jim tak co nejpodobnější prostředí jejich přirozenému. Na různá místa rozmístíme i jiné podněty, kterými je motivujeme k chůzi, jako například solný liz, minerálie, bylinky apod.
Pro simulaci lesního prostředí můžeme na cesty umístit i různé klády a větve, pro simulaci horského prostředí kameny různých tvarů a velikostí, čímž podporujeme jejich gymnastiku a ohebnost. Koně rádi chodí pozorovat okolí z vyvýšeného prostředí, proto bychom jim tuto možnost měli dopřát, jestliže se žádná vyvýšenina na pozemku nevyskytuje, můžeme ji vytvořit uměle navezením a navršením zeminy a kamenů.

Cesty vždy vedou kolem jednoho i více napajedel, ke kterému/kterým se koně podle potřeby vracejí. Při pití z napajedla mají ponořené nohy ve
vodě, čímž dopřávají vláhu i kopytům, což je velmi důležitě pro jejich dobrý zdravotní stav a růst, proto by i domestikovaní koně měli mít při napájení možnost máčení, alespoň kopyt ve vodě!). V napajedle se koně často (v teplém období) i koupou a poté se v okolí napajedla válejí (v prachu, písku a podobně)- což bychom měli při budování napajedla brát na zřetel a umožnit jim i toto. (Dle zákona koně musí mít, kromě přírodního napajedla přístup i k napáječce). Pro odpočinek a spánek vyhledávají lesy, lesíky či jinak chráněná místa (i přes to, že budeme mít v PP lesík, je podle zákonů nutnost mít přístřešek, stáj nebo jiný úkryt, kam budou mít koně neomezený přístup).

Při svém putování koně procházejí přes různé typy povrchů, čímž napomáhají přirozenému obrušování kopyt. I PP by měl obsahovat různé typy povrchů, ale samozřejmě se musíme řídit vždy nejslabším jedincem, co se týče kvality kopyt! Povrch by měl být pouze z přírodních materiálů- tedy kromě hliněného podkladu můžeme použít písek, kačírek a štěrk (různých frakcí a typů), ale neměli bychom používat materiály jako suť, beton, asfalt. Pokud je toto obrušování nedostatečné napomáháme mu pravidelnými korekturami kopyt dle metody AANHCP, která byla vyvinuta na základě studií kopyt divokých koní. Je to neinvazivní metoda, která se snaží napodobit přirozené opotřebení a
postupné získání zdravého stavu kopyt. My se ho snažíme napodobit v rámci našich přírodních podmínek. Takže
jsme jim vytvořili takovéto stezky, kde mají různé přírodní podklady, od velkých šutrů, po drobné kamínky i písek- kvůli obrušování kopyt. Je tu
nejen suché, ale i mokré podloží. Přes cestu jim dáváme překážky - třeba větve a klády, jako simulaci lesního prostředí. Na různých místech mají různé podněty, které je motivují k chození, které by měly být co nejdále od sebe. Mají zde písek na válení, sůl (obyčejnou a minerální), vápenec, rašelinu a jezírko, kde mohou pít, ale i se koupat. Napít se můžou i z napáječky, kterou mají ve stáji, kam si mohou kdykoli svobodně zajít. Stejně tak mohou sami dojít do stodoly, schovat se před sluncem, deštěm, větrem nebo mrazem. Necháváme na nich, kdy tam budou chtít jít. Do obou budov mají svobodný přístup. Většinou se pohybují ve stádu, za vedoucí kobylou, ale občas i samostatně nebo v menších skupinkách.

Jídlo, v podobě sena, jim dáváme na cestu na malé kupičky, takže jsou nuceni hodně chodit- v přírodě totiž koně za den nachodí 5 - 30km (za různými účely.  Pastva koním ve volné přírodě zabere 14-16 hod denně, a proto by i na cestičkách měli mít seno k dispozici po tuto dobu. Také jim ho schováváme za stromy, aby se museli trochu namáhat. Seno jim dáváme proto, že traviny v našich podmínkách jsou pro koně naprosto nevhodné a úplně nejhorší je jetel, který se bohužel vyskytuje téměř všude na pastvinách a proto je potřeba se ho zbavit anebo alespoň co nejvíce zredukovat. Jetel a traviny, které se u nás běžně vyskytují a doporučují vysévat na pastviny, jako speciální pro koně, jsou pro ně ve skutečnosti naprosto nevhodné! Obsahují totiž složité cukry (fruktany), které koně nedokáží strávit a jako toxické látky se jím usazují v krevním řečišti a následně pak v kopytech. Takhle jsme vlastně přišli na to, že ve stravě děláme něco špatně. Přes nemocná kopyta našeho haflinga Olínka, který skoro celý den jen stál v písku, kde si chladil bolavá (přischvácená) kopýtka a nechtěl chodit, protože ho to bolelo.  Dříve jsme je totiž měli na pastvině. Po úpravě denního režimu a hlavně stravování (žádná tráva, jen seno!), za dva týdny Olínek chodil, jako by dřív žádný problém neměl.

Díky naší kopytářce jsme zjistily, že kromě pastevního ustájení, je pro koně i jiná možnost, aby mohli být celý den venku s dostatkem prostoru a
hlavně pohybu a navíc je to pro ně, díky absenci nebo minimalizaci travin, zdravější a přirozenější. Díky tomuto typu ustájení nemají problémy s kopyty, zhubli, jsou v lepší fyzické, ale hlavně psychické pohodě!

Máme horská plemena nebo křížená s horskými, takže i přes zimu jim pobyt venku naprosto vyhovuje. Horská plemena jsou zvyklá na méně výživnou trávu, když pak dostanou nevhodné (příliš výživné) traviny a jetel, mají problémy. Tento typ ustájení je vhodný pro všechny typy koní, všech věkových kategorií a sportovního zaměření. Na část pastvin jsme vysadili nízkoenergetické trávy a bylinky (ty koně ve volné přírodě vyhledávají a rozžvýkáním částí rostlin k získání jejich extraktů). Ostatní části využíváme na seno. Postupem času plánujeme bylinková místa rozšířit.